Vydání třetího Lindseyina studiového alba se kvapem blíží. Aby nás Lindsey pokud možno co nejvíce navnadila, vydala první skladbu The Arena, kterou doplnila opět velmi efektním videoklipem. Tato skladba je čistě instrumentální a na albu ponese pořadové číslo 3. Má velmi energický náboj, který se promítl i do videoklipu. Pojďme si o tajemství této skladby povědět něco víc.

Když Lindsey jela nahrávat singl do studia, vezla si s sebou jeden citát, okolo kterého se celý song točí. Tento citát pochází od Theodora Roosevelta a jeho úryvku si můžeme povšimnout hned na začátku celého klipu.

Nezáleží na kritikovi ani na člověku, který poukazuje na to, kde ten silný klopýtl nebo kde si ten, kdo se odvážil do něčeho pustit, mohl počínat lépe. Uznání patří člověku, který je v aréně; – Theodor Roosevelt

Celý význam klipu pojednává o kritice, která je adresována na naši osobu. Na začátku vstupují Lindsey a Derek Hough společně do jakési arény, aby se podrobili publiku, které bude posuzovat jejich taneční vystoupení.

Představují harmonické souznění ve vztahu muže a ženy. Publikum je spíše klidné, což znamená, že vztahy jsou většinou kritizovány pouze potají, skrze pomluvy a drby. Tanec je však doslova okouzlí.

V aréně vystupují ještě další postavy. Mezi ně patří dva černošští bojovníci symbolizující mužnost. Diváci jsou doslova rozbouření, po vystupujících dokonce hází kusy jídla, které mají u sebe.

Třetí dvojicí je matka s dcerou, které vyjadřují mateřské pouto. Obě jsou vystrašené, matka se své dítě snáží chránit před čtyřmi ženami, které na ně útočí. Zakrývá dceru vlastním tělem, položila by za ni život.

Na celou podívanou dohlíží muž, sedící na vyvýšeném místě nad všemi ostatními. Je to soudce, který rozhoduje a má poslední slovo. Toto uspořádání připomíná gladiátorské hry, kdy se bojovníci snažili zaujmout publikum a především pak vládce, který zaujímal právě toto místo. Tyto zápasy ze starověkého Říma mohou být vzdáleným námětem pro klip.

Po chvilce publikum téměř zmizí. V tomto bodě se oběti arény dokáží odprostit od kritiky a odsouzení ostatních, ale ne však sami sebe. Na tribunách totiž sedí jediní diváci, a to ti nejméně tolerantní a nejpřísnější – my sami. Dle Lindsey se do tohoto bodu dostáváme často, sami sebe uzavíráme do klecí a přestože se snažíme ještě tvrději než předtím, trápíme se stále více. Tato symbolika by mohla narážet i na Lindseyino životní období, kdy trpěla poruchou příjmu potravy.

Cílem, kterého se všichni snažíme dosáhnout, je spokojenost sama se sebou. Vystupující si svá čísla nejvíce užívají a jsou nejvíce uvolnění právě když jsou tribuny již zcela prázdné. Tady cesta osvobození končí. Nebo začíná?

Celý klip je doplněn výstupy Lindsey hrající na housle mimo prostředí arény. Má krásné šaty a není spoutaná, tančí, jako kdyby se nikdo nedíval.

Inspirace

Při sledování klipu se vám na mysli zcela jistě objeví známý snímek Mad Max (neboli Šílený Max) a případně také festival či film Burning Man (Hořící muž). Lindsey potvrdila, že jí byly tyto filmy inspirací, když se snažila dodat aréně post-apokalyptický nádech.

Pojďme si nakonec ještě všechny tyto symboliky zrekapitulovat zhlédnutím samotného klipu.

Valná většina informací zde uvedených byla potvrzena samotnou Lindsey. Pokud byste měli náměty na další symboliku či jste si všimli zajímavých detailů, určitě budeme rádi, když se o ně podělíte 🙂 K*