Jednou za čas potkáte člověka, který se živí tím, co miluje. Těmhle lidem říkám „Super Geeks“. Své životy zasvětili dělání toho, co milují, a my bychom jim měli smeknout své klobouky.

Před nějakou chvílí, než byli „Neeks and Gerds“, pracoval jsem na další stránce týkající se koníčků. Velkou částí této stránky byly Q&As (Otázky a odpovědi) s lidmi, co se živí svým koníčkem. Poté, co jsem zhlédl Lindsey Stirling a její umění hrát na housle/tancovat v pořadu Amerika má talent, rozhodl jsem se, že by byla perfektním adeptem pro tuto stránku. Kontaktoval jsem ji, a ona, se svým typickým milým přístupem, nadšeně souhlasila a odpověděla na mé otázky.

Nyní, s dovolením slečny Stirling, zde publikuji její Otázky a odpovědi. Lindsey Stirling je „Super Geek“ z hudební branže a reprezentuje nás nadmíru dobře.

Jak dlouho již hraješ na housle?

Hraju už 17 let. (pozn. článek byl sepsán v srpnu 2011)

Čím to, že sis vybrala zrovna housle?

Když jsem byla malá, moje rodina neměla moc financí. Jediný zdroj hudby, který jsme doma měli, byl přestárlý vysloužilý hudební přehrávač, na kterém si můj táta přehrával staré nahrávky klasické hudby. Stále mám v paměti ten škrábavý zvuk, který rezonoval skrze reproduktory, když jsme spolu se sestrami tancovaly v maličkém obývacím pokoji. Moji rodiče nás také brali na všechny orchestrální koncerty, které byly zdarma. Nicméně netrvalo dlouho, díky tomuhle vystavování všem vlivům klasické hudby, začala jsem prosit své rodiče, aby mi dovolili hrát na housle. Pro mé rodiče to byla velká finanční oběť. Moje máma si mohla dovolit platit pouze jednu lekci ob týden, na což žádný lektor nechtěl přistoupit. Tvrdili, že žádné dítě se nemůže naučit hrát s takhle málo frekventovaným tréninkem. Jeden učitel mě ale vzal coby svého žáka, a zbytek už je součástí historie.

Bylo pro tebe těžké, naučit se hrát?

Víte, tohle je legrační; když jsem byla dítě, neměla jsem žádný hudební sluch. Než jsem si v šesti letech vybrala housle, pořád jsem si jen prozpěvovala. Moji rodiče a starší sestra vám jistě potvrdí, že jsem zpívala naprosto falešně a co nejhlasitěji, jak to jen šlo. Moje sestra okolo mě chodila s ušima zakrytýma dlaněmi. Nemám nejmenší tušení, jak se mi to povedlo, ale skrze neustálé pobrukování a zkoušení hry na housle jsem si vypěstovala smysl pro intonaci a hudebnost. Dalo to hodně práce, ale hraní z odposlechu je nyní mým nejcennějším rysem, coby hudebníka. Je vtipné, že naše slabiny se doopravdy mohou přeměnit v naše silné stránky.

Co je nejtěžší na hře na housle?

Je těžké udržet si správnou intonaci a pěkný tón, ale vůbec nejtěžší je vdechnout své hudbě život. Dynamiku houslí, zvláště ve vyšších tónech, je těžké zvládnout. Také rychlost vibrata (pozn. hudební efekt, sestávající se z pulzujících změn výšky tónu), klesání a stoupání, to všechno vám přidá na hudebnosti. Je velice těžké zvládnout všechno ostatní, když se zaměřujete na tyto aspekty.

Proč si lidé ze strunných nástrojů nejčastěji vybírají housle?

Housle jsou rozhodně nejvšestrannější nástroj. Miluju, jak s nimi dokážete zapůsobit prakticky na každého člověka. Hraju klasickou hudbu, hraju s rockovými kapelami, tancuju a jedu si hip hop, a přitom si fidluju na housle. Je to úžasné, že můžete zaujmout lidi; můžete je naladit na skákání do rytmu kolem pódia, či jim můžete vehnat slzy do očí. Byla jsem misionářka Mormonské církve, bylo mi umožněno sdílet svoji víru pomocí slov, pomocí skutků, pomocí hudby. V New Yorku se mísí mnoho rozličných kulturních směrů, a je tu tolik lidí, se kterými nejsem schopna komunikovat pomocí slov. Nicméně, na hudbě miluju to, jak dokáže mluvit svým vlastním jazykem, který každý z nás cítí a zná jako svůj vlastní. A buďme upřímní… Housle jsou pravou hvězdou orchestru.

Jak bys popsala svůj pocit, který máš při hraní na housle?

Neznám žádný jiný pocit, který by se, byť vzdáleně, podobal vystupování. Je tady ta elektrizující atmosféra, kterou doslova cítím z davu. Je to hrozná legrace, slyšet je nadšeně volat – vidět, jak se od ucha k uchu smějí. Je to neuvěřitelně osvěžující, když můžu prohlásit, že oni milují to, co dělám, stejnou měrou, jako to miluji já sama.

Máš svůj oblíbený styl hudby?

Mým nejoblíbenějším stylem je hip hop, protože si doopravdy užívám, když ho hraju. Absolutně miluju tanec, a nejkrásnější je, když spojím tyto dvě nejmilovanější věci dohromady.

Účinkovala jsi někdy v nějakém souboru?

Byla jsem členkou školních orchestrů na nižší střední a střední škole, kdy jsem byla i v regionálním a státním orchestru. Také jsem se zapojila do veřejného orchestru, univerzitního sboru na BYU (pozn. Brigham Young University) a „Keltického houslového klubu“. Také jsem hrála v pár rockových kapelách a mimo jiné i se sólovými umělci. Momentálně jsem houslistka v kapele Charleyho Jenkinse.

Dáváš přednost hraní sólo nebo v orchestru?

No, vlastně preferuji hraní samostatně, popřípadě v malých souborech.

Jak tě ovlivnila účast v soutěži Amerika má talent, coby hudebníka?

Vždycky jsem byla praktický člověk, dělám věci do puntíku podle toho, jak je to napsáno v knize. V AMT jsem potkala spousty úžasných lidí. Někteří z nich se vzdali všeho, co měli, aby mohli následovat své sny. Uvědomila jsem si, že pokud si chcete splnit své sny, musíte vykročit doslova do temného prázdna. Samozřejmě, při tom všem musím zůstat praktická a chytrá, ale dostala jsem dar od Boha. Je jím vášeň, a kdybych nevynaložila všechno svoje úsilí na svůj pokus stát se dobrým umělcem, nikdy bych toho nepřestala litovat a jen bych doufala. Je děsivé, když se vám podaří dosáhnout přesně toho, v co jste vždycky věřili a doufali, co jste vždycky chtěli. Pokud poté zklamete, bolí to mnohem víc. Ovšem lidé z AMT mě naučili, jak se postavit strachu z neúspěchu. Všichni ve svém životě občas chybujeme, padáme. Jeden z mých pádů bylo, když jsem byla vyloučena z AMT, ale vzala jsem si z toho poučení, že se vždycky můžu zvednout, oprášit a znovu šplhat nahoru ke svému vytouženému cíli.

Kdyby ses rozhodla sepsat knihu o svých houslích, zážitcích, jak by se jmenovala?

Stirling Strings (Stirlinginy struny)

Děkuju ti moc za tvůj čas. Je tu ještě něco, co bys chtěla dodat?

Ano, chtěla bych osobně reprezentovat, že mladé ženy se nemusí vejít do jakési předepsané formy. Pracuji s děvčaty, které jsou v ohrožení života, v léčebném centru. Mnoho z nich strádá tím, že se snaží být takové, jakými je chce okolní svět mít. Skrze můj osobitý styl hraní chci inspirovat mladé dívky, ukázat jim, že musí samy najít to, kým skutečně jsou, kým chtějí být. Musejí se mít rády ne se svými odlišnostmi a specifikami, ale naopak díky nim.

Zdroj: http://neeksandgerds.com/2011/08/12/super-geek-lindsey-stirling/

Přeložila: K*