A ani v dubnu nekončíme s našimi rozhovory s administrátory. Dalším v pořadí je Nir Harpaz z Izraele, který se dokonce přijede podívat na Lindseyin koncert do Prahy.

Můžu tě požádat o pár slov o sobě?

Emmm, ok, jasně, nejdříve tedy ahoj 🙂 Moje jméno je Nir Harpaz, bude mi 29 let (tak starý…:/) a žiji v Rishon Le-Zion, což je čtvrté největší (a nejanonymnější) město v Izraeli. Jsem herní designer (vystudovaný) a zároveň student (znovu). Všechno běží skvěle, doufám, že bych mohl být takovou malou Lindsey Stirling ve světě herního designerství a vytváření.

Jak jsi se poprvé dozvěděl o Lindsey?

Když jsem byl v první fázi svých studií, tak jedna další studentka, se kterou jsem pracoval na společném projektu, dala Zelda Theme na své stránky (ona je velkou fanynkou Nintenda a později se ukázalo, že je také fanynkou Lindsey). Musím se přiznat (stydím se), že to bylo první video, které jsem od ní viděl a pak jsem šel na její stránky, abych viděl další.

Když jsem kliknul na Spontaneous Me a Electric Daisy Violin, tak jsem se okamžitě zamiloval.

Vzpomeneš si, jak dlouho to je?

Poprvé, kdy jsem viděl její video, bylo někdy na začátku roku 2012. Ji osobně jsem poprvé potkal v lednu 2013.

Jaký je tvůj Lindseyin nejoblíbenější hit a proč?

Víš, sama Lindsey na tuto otázku těžko hledá odpověď – a jako fanoušek a někdo, kdo to nevytvářel, se také odpovídá složitě.

I když říkám, že má několik úžasných coverů, tak dávám přednost originálním skladbám, především Spontaneous Me (YouTube verze), Electric Daisy Violin, Transcendence a Song of the Caged Bird.

A proč? První dva songy mě prostě naplňují radostí, a zvedají mi náladu kdykoliv je poslouchám, což žádný další song nedovede. Transcendence má zvláštní roli v tom, že si myslím, že je to součást té nejlepší hudby, kterou kdy udělala, a já v tom opravdu cítím srdce. Song of the Caged Bird má zase melodii, která uvolní mé srdce a odprostí mě od všech těch záležitostí každodenního života. Také to vyjadřuje pocity, které k ní chovám.

Co máš na Lindsey nejraději?

Za prvné její smích a úsměv – myslím, že jsem v tom našel lék na smutek. Za druhé její skromnost – tolik lidí se dostane na vrchol a při tom zapomíná na to, kdo je tam dostal. Ale u Lindsey mohu vidět vděčnost za úsilí, kterou vyjadřuje svou láskou.

Za třetí jsme si s Lindsey podobní v tolika aspektech (Indie umělci). Je o trochu přede mnou a já jsem zjistil, že se mohu tolik naučit z toho, čím si ona prošla – touto cestou mi dodává hodně sil. A za čtvrté samozřejmě její muziku.

Tento rok vyráží Lindsey na turné. Myslíš, že přijede také do Izraele?

Bohužel ne. Komunita jejich fanoušků na oficiální stránce je (stále) pravděpodobně tak malá, že jen těžko naplní sál a i když je mezi námi a zbytkem Evropy jen malé moře, tak celá procedura by byla o dost dražší a bylo by potřeba i více jistot k tomu, aby to bylo solidní.

Ačkoliv si alespoň trochu myslím, že když ta šance bude, že budou moci vytvořit nějakou show. Ale pokud bude komunita solidní a bude růst a i s tím faktem, že je mormonkou (my máme Jeruzalém, muhahaha), tak věřím, že jednoho dne stoupne nohou na Ben Gurionovo letiště.

Kolik fanoušků máš ve fanklubu? Děláš mu nějakou propagaci?

Dnes je nás aktuálně po prvním roce existence 322 (ale roste to téměř na denní bázi), ne všichni jsou Izraelci. Stránka aktuálně existuje 13 měsíců a doufám ve více. A s tím, jak přicházejí lidé, přichází také zodpovědnost. 🙂

Jediná propagace, kterou dělám je to, že se potkávám s novými lidmi. Obvykle zmiňuji Lindsey v konverzacích a nechávám lidi, aby se na ní na facebooku podívali. Nechci být vlezlý, protože to pak odrazuje další lidi od toho, aby se připojili. Úmyslně také nesdílím stránky s dalšími, protože to publikum, které chci, je to izraelské. I čeští fanoušci se přidávají na stránku a tvoří větší pohyb a aktivitu, ale nepomáhá to tomu hlavnímu cíli – fanouškovské základně, která by sem Lindsey přivedla. Vlastně přemýšlím o takové spolupráci s Jordánskem a Kyprem, co se tohoto týče – dobrý nápad.:)

I tak se snažím na stránce vytvářet zábavu, jako výběr obrázku dne, píši zábavné komentáře, snažím se zapojit do soutěží, které Lindsey má. Mám také další nápady, jako třeba „vytvoř svou hlášku“ k nějakému z obrázků. Minulý rok jsem také udělal hromadné přispívání na počest Lindsey, které pak bylo věnováno jedné z největších charit s jídlem v Izraeli.

Jaký máš s fanklubem největší cíl?

První cíl je ten, abych pomohl vytvářet co největší možnou fanouškovskou základnu tak, abychom tuto skvělou slečnu dostali sem.

A druhý největší cíl je ten, že chci dát prostor jejím komentářům, videím a dalším věcem tak, aby ji lidé dostatečně znali a tak, aby ti, co sem přišli za hudbou, znali i ji jako člověka.

Víš něco o České republice a Slovensku?

Byl jsem v Praze před pár lety. Lidé tam jsou velmi krásní, milí, laskaví, ale zároveň si dodržují odstup – je to těžké získat si tam kamarády, stejně jako poznat lidi tam obecně (jazyková bariéra a počasí v prosinci tomu taky moc nepomohlo). Takže úplně pevné vyjádření ti k tomu dát nemohu 🙂

Byl jsem také na Vaši fanouškovské stránce a poznal opravdu milé lidi a opravdu přátelskou skupinu lidí. Možná… jestli Lindsey přijede na koncert do Prahy a já budu mít dostatek peněz, tak mohu potkat několik stirlingites a získat více dojmů. Co myslíš? (Ano, Niz opravdu na koncert do Prahy dorazí a těšíme se na setkání s ním – pozn.red.).

Bohužel o Slovensku a jeho lidech toho příliš nevím, ale je to jedna z věcí, které mám na svém seznamu „Musím udělat“.

Tímto se dostáváme na konec rozhovoru. Děkujeme ti za něj i tvůj čas 🙂

Co? To už jsme na konci? Ale no taaak, já se právě zahříval 🙂 Jen bych rád dodal slovo na závěr. Rád bych tímto moc poděkoval Seanu Kondrashovovi, který mi teď po několik měsíců pomáhá s tím, aby stránka běžela. Bez jeho nápadů, času a nadšení si nejsem jist, jak bych to sám zvládal spolu s dalšími věcmi svého osobního života.