Takže, jsem docela dost natěšená, protože jsem téměř hotova se svým vůbec prvním CD. Tedy, je to malé demo o třech skladbách, ale myslím, že jsou úžasné. Spolupracovala jsem se skvělým „hip-hopovým“ umělcem Marcem G a společně jsme nad tvorbou skladeb trávili hodiny. Byla jsem zprvu nervózní, protože jsem si nedokázala představit, že můžu vytvořit něco úplně sama a do něčeho to zapracovat.

Začali jsme tím, že jsme poslouchali tisíce zvuků bicích a vybírali jsme ty, které se nám líbily. Pomocí všeho, co k tomu patří, jsme z bicích vytvořili základ pro rytmus. To samé jsme pak udělali se syntezátory a vkládali jsme a vkládali jsme a vkládali jsme a vkládali jsme, dokud…. WALLA! Se z toho nestala skladba! Zní to, že to bylo snadné a jednoduché, ale strávili jsme u toho opravdu hodiny…ne, dny. A protože to stálo tolik práce a my jsme začali vlastně od ničeho, jsem moc pyšná na to, co jsme udělali. Je to něco jako moje děti. Kdyby to šlo, kupovala bych jim sušenky a hrála si s nimi na domácnost. Wow, já budu skvělá máma. Každopádně… vše, co se snažím říct je to, že se mi to líbí.

Takže v posledním týdnu jsem věnovala každou svou volnou chvíli tomu, že jsem seděla v pokoji na zadku, psala části pro housle a zkoušela je hrát na svém kusu dřeva. Včera byl první den našeho dvoudenního nahrávání, ale necítila jsem se úplně připravená. Takže jakmile jsem odešla z práce, věnovala jsem každou minutu ze čtyř hodin, než jsem odešla do studia, zkoušení. V momentě, kdy jsem přijela, jsem už byla připravená, ale…pak jsem zjistila, co jsem za slabocha. Nahrávalo se…. já hrála na housle, když v tu mé ruce, krk a záda přepadla bolest. Mé malé svaly postupně odcházely.

Pokud na něco hrajete, tak asi víte, že když nahráváte, tak obvykle všechno hrajete znova a znova a znova.. Nejdříve jsme zkoušeli mikrofony tak, abychom našli ten nejlepší, pak přišla řada na výběr nejlepšího místa v místnosti. A jakmile jsem se uvelebila na správném místě, chtěla jsem hrát co nejlépe a tak jsem vše zahrála minimálně stokrát tak, aby to bylo co nejlepší. Když jsem konečně odešla ze studia, byla jsem totálně vyčerpaná. Stydím se přiznat i to, že mě vše bolí i v tento moment, kdy Vám to píšu. Obvykle jsem za trochu bolesti docela ráda, protože Vám to ukáže to úsilí do toho vložené. Ale pokud Vaše svaly vypovědí službu díky hraní na klasický nástroj, tak to nevyvolá ten samý pocit. Haha! Pokud to není motivace pro mě, abych začala navštěvovat tělocvičnu, tak už nevím, co to je!

V každém případě jeden den v příštím týdnu budu nahrávat a mé 3 skladby budou na iTunes ještě před Halloweenem.

Ooo… jak bych měla své CD pojmenovat??? Hmmm… přemýšlel jsem nad Lindsey Stomp nebo Stirling Strings. Uvítám nějaké návrhy.

A také přemýšlím nad tím, který z těchto obrázků bude na obalu:

Tento článek vložila Lindsey na svůj web 15.10.2010.

Originální článek: http://www.lindseystirling.com/lindsey-blog/cd-name-suggestions/