Před více než rokem jsem se vráila ze své malé mise v New Yorku a vzpomínám na zkušenosti z této mise. Byla to jedna z nejlepších cest v mém životě. Jeden z misionářů, se kterým jsem tehdy misi odsloužila, se tam teď vrací a protože mu závidím, rozhodla jsem se na to sepsat vzpomínky. Jako sestra misionářka pro mormonskou církev sloužíte po dobu 18-ti měsíců. Je to 18 měsíců, ve kterých učíte lidi o Kristovi, pomáháte posilovat kongregace, pomáháte budovat silnější rodiny a děláte bohoslužby. Hodně jsem se naučila o vztazích, o lásce, naučila jsem se být nesobecká, protože každý den, celý den uvažujete o druhých lidech. Neposlouchali jsme populární hudbu, nesledovali jsme filmy a jako misionář musíte mít oblečení i vlasy v dost konzervativním stylu. Byla to velká oběť, ale stálo to za to, protože jsem mohla hodit všechny starosti za hlavu a věnovat se ostatním. Musela jsem se ponořit do sebe a přijít na to, že existuje něco víc než má přání, můj styl a moje hobby. Tím, že jsem to všechno pro ostatní dělala, mi Bůh ukázal jinou stránku sebe sama. Bylo to těžké, ale protože jsem se naučila tak moc mít ráda ostatní lidi, mohla jsem pocítit ty největší bolesti srdce, ale zároveň i ty největší radosti.

Takže tady je pár věcí, díky kterým jsem svou roli misionářky v New Yorku milovala:

1 – V New Yorku existuje tolik různých kultur. Je to místo různých ideí, textur, tváří a já jsem si užívala to, že jsem ke každé mohla „přičichnout“. Tedy, na rybím trhu v čínské čtvrti to nevonělo úplně nejlépe, ale však víte, co tím myslím.

2 – Mám moc ráda veřejnou dopravu. Myslím, že je skvělá. Existuje tam tolik zajímavých věcí, které Vás pobaví. Jsou tam pouliční umělci, kteří naskakují do vagonů metra, kde se lidé dívají na to nejlepší, co oni umí. Byla jsem také překvapená z toho, že i na jednom z nejhustěji obydlených míst na světě se najdou osamělí lidé. Často se tam lidé jen prodírají skulinami a ztrácejí se v davu. Otřou se denně o lokty tisíců ostatních lidí jen proto, aby mohli mluvit se svým obchodním partnerem. Líbilo se mi také to, jak byli lidé v často přeplněných metrech ochotní se přátelit jen proto, že jsem se na ně usmála a pozdravila je.

3 – Jídlo! Víc říkat nemusím!

4 – Má mise mi ukázala, že i malé věci mohou udělat radost. Měli jsme tak málo peněz, měli jsme na sebe dvoje oblečení a celý náš čas jsme věnovali ostatním a tak jsem si za to vysloužila mnoho vděčnosti. Na následujícím obrázku nám s mou společnicí věnovala ponožky jedna z dívek, kterou jsme učily. Takže jsme se musely vyfotit.

Na Halloween jsme si musely udělat volnou půlhodinku mezi tím, kdy skončil den a tím, kdy jsme šly do postele. Za 30 minut jsme se oblékly jako staré dámy. Bylo to jednoduché, ale moc jsme se nasmály a byly to jedny z nejlepších šatů, na které si vůbec dokážu vzpomenout. Byly jsme smutné z toho, když jsme se na sebe podívaly a uznaly jsme, že vypadáme dost důvěryhodně.

Existuje tolik věcí, které jsem si na New Yorku zamilovala, ale budu pokračovat jindy, nechci tady nikoho nudit.

Tento příspěvek vložila Lindsey na svůj web 6.9.2010.

Originální článek: http://www.lindseystirling.com/lindsey-blog/in-memory-of-nyc/