Pár dní před odjezdem i ten den po příjezdu jsem se na zdi našeho fanklubu zmínil o tom, že se náš fanklub bude účastnit (či účastnil, záleží, z jaké strany si to vezmete) administrátorského teambuildingu. Měli jsme prostě pocit, že se náš tým rozpadá, že se každý den na chatu jen hádáme, brečíme, nadáváme si (do králíků, mladejch a podobnejch vulgarit) a že to prostě musíme napravit. Ba ne, dělám si legraci…hádají se holky, brečej kluci, jen ty nadávky jsou, tak jak jsem je uvedl (prostě jako v normálním životě).

Řekli jsme si prostě a jednoduše, že nějaká společná akce bude fajn, tím spíš, když slavíme třetí narozky žeo. A tak už jsme v dávných časech, léta páně březen 2015 začali dávat dohromady něco v tomto duchu. Přemýšleli jsme, že si pronajmeme chalupu v horách a že se tam na nějaký čas uklidíme, aby nás bezohlední a otravní lidé (rozumějte vy fanoušci) přestali na chvíli rozčilovat (co myslíte, je to vtip nebo ne? :P). Nakonec se kolega Dominátor nabídl, že bychom se mohli opevnit v chalupě jeho rodiny v Dolních Mísečkách. Inu nechtělo se kolegům opustit jejich kožená křesílka, vymazlené produkty moderní doby (i když ty tak jako tak – a vážně nevím, jak je to možné – cestovaly s námi) a teplíčko domova a vyměnit to za divokou, skoro až panenskou přírodu. Ale museli….. museli…. 😛

A tak se první část z nás v pátek, 21.8.2015, přesunula supermoderním tryskáčem značky Škoda na místo činu. Dojeli jsme zrovna v momentě, kdy lišky (Petr Dedek promine) dávaly dobrou noc. Taky jsme se na nic jiného nezmohli a po příjezdu padli jako vojáci na poli. Vše začalo druhý den. Ke správnému pobytu na horské chatě neodmyslitelně patří vstávání do hodně chladného rána, což se však nestalo (na základě čehož teď přemýšlím, kam nás to ten Dominik zavezl) a my šli v devět ráno na autobus, který nás odvezl k Vrbatově boudě za celkem krásného počasí. Naše trasa nás zavedla k Labské boudě, k prameni Labe a k chatě Dvoračky. Prošmajdali jsme až k naší chatě hromadu kilometrů a tato túra mi přinesla hned několik poznatků. Chcete-li si na výletě užít rychlostní závody, tak jsou Dominik s Danem ti nejlepší, koho byste k nim mohli vyzvat. V čele naší skupiny šli totiž oni dva, pak asi tak milion lidí, z nichž jsem asi tak 99 procent viděl poprvé a nejspíš i naposled v životě a poté pak zbytek naší (zatím) tříčlenné skupiny. V ní byla i Míša, kterou pár z Vás zná jako YouTuberku Meshu (dobře, tak pár tisíc, já bych nerad, aby nosila nos nahoru :P), která tam s námi lítala jak míček ve sportce a která se nakonec i přiznala k velmi intimnímu vztahu k taťkovi Šmoulovi. Interpretoval bych více, ale… brrr……

Po návratu na chatu nastalo něco, co jsem neočekával. Na střeše chaty se objevily radary, v suterénu různé typy raket a Dominika Dan začal nazývat kapitánem idiotem. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co všechno bylo v tom pití, co nám dali ve Dvoračkách k obědu, ale pak mi došlo, že je to vážné. Chlapci i děvčata si totiž na několika noteboocích spustili Artemis a začali lítat vesmírem. Přiznám se, že i já jsem si zezačátku vlezl do strojovny a pouštěl na nepřátelské lodě všechno možné, co se na té naší našlo, později jsem si ale radši vlezl do kouta a čistil vesmírnou toaletu.

Druhý den dorazilo zbytkové osazenstvo posádky a tak se nás na chatě nacházelo 8. Hned první den si zbývající účastníci spolu s námi střihli malou letní bojovku. Ačkoliv se podobná bojovka většinou připravuje pro děti základní školy, tak se tak stalo, že se ze tří dvoučlenných skupin dvě ztratily, jedna z nich se ještě v důsledku přehnaného množství betakarotenu v krvi cestou rozpadla (začal jsem se děsit grilovaček s pivkem) a nakonec papíry, které měly obsahovat vyplněné kvízy, vypadaly jako po piškvorkách křízených s hrou lodě. Základní se ale povedlo – všichni přišli na chatu polomrtví, vyčerpaní, jen Míša byla opět vysmátá jako lečo.

Poslední den nás pak čekal výlet do Harrachova. Dominátor, D.A.N. a Ondra se vydali již v 9 ráno pěšky a chtěli nám tak ukázat, jak jim to s nohama jde. Mějte však kvůli něčemu takovému vztek, když víte, že 3 lidé se plahočí po vrcholcích hor, zatímco 5 zbývajících členů v chatě stále počítá své ovečky. Zhruba v těch 11:30 jsme si řekli, že by bylo fajn vyrazit, naskákali jsme tedy do povozů a vydali se směr jedno z nejznámějších lyžařských středisek u nás. Nesměla chybět zastávka u Mumlavských vodopádů. Nedaleko od nich nám Dan volá, kde jsme. S odpovědí, že tam budeme za chvilku jsme pak ještě další hodinu dělali hromadu zajímavých a velmi působivých fotografií. Už hromadně jsme se pak nakrmili ve městě (v restauraci jsme stačili vyzdobit ubrus Spritem a po svém jsme si tak vyložili heslo KSLL) a šli poznávat jeho krásy. Nejvíce všechny zaujalo modré šoupátko… bylo to tam napsané… ale za boha si nevzpomenu, k čemu to sloužilo… Ale líbilo se to všem. Harrachov sám o sobě je velmi krásné místo, které přímo volalo po tom, aby bylo poctěno návštěvou našeho fanklubu. Celý večer jsme pak proseděli u ohně a grilu, snědli pár dívčích údů (ne, vážně nechcete vědět původ tohoto slovního spojení), zabékali si tak, že utekla i všechna divoká prasata, která nás jinak celou dobu poctivě obléhala a vše završili způsobem, jaký se sluší a patří – zhlédnutím filmu Klub sráčů.

Tento článek zcela rozhodně nemá snížit ve vašich očích lidskou úroveň nás všech. Má za úkol sdělit Vám to, že opravdu fungujeme jako tým, který spolu táhne za jeden provaz, který se spolu dokáže pořádně bavit a smát se. Přesvědčilo nás to všechny o tom, že jsme se sešli jako skvělá parta, která se ještě více bude snažit a dělat vše pro to, abyste vy všichni včetně Lindsey byli se vším spokojení. Pracovat pro Vás je radost a nic než radost a věřím, že to tak bude i nadále.

Chtěl bych tímto poděkovat účastníkům:

Dominik Frýdl – za poskytnutí prostor a za veškerou péči, kterou nám na chatě věnoval
Daniel Hloušek – za to, že i když byl nejmladším členem výpravy a někteří mu to dávali dost sežrat, bral vše s humorem a nadhledem
Michaela Zuchová – za to, že byla stejně úžasná, jako vždycky.. jestli někdo dokáže zvednout náladu a být tak roztomilý, tak je to ona
Markéta Šádková – za to, že i když není Stirlingite v pravém slovasmyslu, tak dokázala do našeho kolektivu zapadnout tak, jako by jeho členkou byla už dávno
Ondřej Drašar – za to, že nás při grilovačkách dokázal pořádně a velmi kvalitně naplnit (rozuměj dovezl maso)
Martin Tůma – za to, že i když se mu nelíbilo, že bude muset lítat po lese a plnit dětské úkoly, nakonec vzal vše v klidu a za závěrečné večerní promítání
Kateřina Vaculová – za to, že dokázala i přes intoxikaci betakarotenem vše ustát a užít si s námi vše tak, že na to doufám (stejně jako my) nikdy nezapomene

Věřím, že Vás čtení těchto řádků aspoň trochu pobavilo a stejně tak věřím, že na další společné akci bude i více našich kolegů. 🙂

PetrB

Chcete se podívat na Meshu? Není problém zčekovat můžete její facebook i YouTube 🙂