Upřímně…jsem nervózní z toho jet domů. Jsem na turné téměř jeden rok. Život na cestách je extrémně předvídatelný. Mám svůj dům (aka tour autobus), denně jsem se probouzela v jiném městě a hrála. Spoléhám na svého řidiče, že ví, kam jedeme a na svého tour manažera, který mi říká, kde mám být a co tam mám dělat. Můj plán je do značné míry předurčený. Snadný…jednoduchý. Každý den je plný zábavy i práce; a takhle se mi to líbí. Když jste na turné, tak jsou práce a zábava v jedné kategorii; moji kolegové jsou víc než nejlepší přátelé a jsme spolu pořád.

Ale TEĎ… teď najednou na turné nejsem, musím plánovat každý den, žongluji s milionem různých úkolů (např. psaní nové hudby, plánování a vytváření videí atd.), beru si čas na to, abych se spojila s přáteli a budu si muset vzít čas k odpočinku (nebo nebudu). Je smutné, že nejlepší přátelé teď nespí v postelích vedle mě, zábava už není automatická. S turné jsme do konce roku hotovi. Nebudu chodit po tour autobusu a svoji tour rodinu neuvidím pohromadě dříve než za 7 měsíců. Před naším posledním turné jsem se přestěhovala do Los Angeles, takže mám pocit, že skáču do úplně nového světa. Mnoho lidí tady ještě neznám, ještě se necítím, jako bych byla doma a je ohromné myslet na to, že si budu získávat nové přátele.

Je šílené o tom přemýšlet, ale za poslední rok a půl jsem nebyla na jednom místě déle než 2 týdny. Má kočovnost mě snadno omluví za to, že nemám přítele, ale teď budu dalších 7 měsíců na jednom místě, takže nebude existovat žádná omluva pro můj extrémní případ samoty. Babička se o to určitě postará! („Potřebuješ milého mladého chlápka…“)

Tak jako tak jsem nervozní z toho opětovného skoku do života mimo cesty, ale myslím, že to pro mě bude dobré. Přinutí mě to šetřit se. A každý jednou za čas může orazit, ne?

Tento článek přidala Lindsey na svůj web 10.9.2013

Originální článek: zde

Lire la traduction française ici: http://www.lindseystirling.ca/fr/nouvelles/on-rentre-a-la-maison/