Ano, po více než dvou a půl letech je to tu znovu – mé textové navrácení se k poslednímu vystoupení Lindsey, které se datuje k 8.říjnu 2019. Od přelomu února a března 2017 jsme čekali, až se na nás zase přijede podívat… bohužel po tom, co jsme v úterý všichni viděli mám lehce obavy, aby to nebylo naposledy. Vždy se snažím být pozitivní a následující text rozhodně není jen o tom negativním, občas je ale dobré říct si narovinu to, co bylo a je zřejmé. A ačkoliv nadpis článku může vyznít všelijak, tak mi věřte, že ty uvozovky mají svůj význam 🙂

Celá „sranda“ kolem koncertu začala už na jaře jeho oznámením… jak jinak :). Spousta lidí se v danou chvíli chytila za tváře a spustila se mela – přes 1000 Kč za základní lístek? Zbláznil se někdo? Sedm a půl tácu za VIP?… Byl jsem asi jeden z mála, který tuhle paniku nechápal. Už poslední koncert stál v základní ceně téměř 900 Kč a snad nikdo normální nemůže očekávat, že se cena bude držet na stejné úrovni. Nota bene u nově otevřené haly. Samozřejmě koncert v ní být mohl a nemusel, na druhou stranu jsou tu i další faktory, které cenu ovlivňují – zvedající se ceny pohonných hmot (a nechcete vědět, co všechno Lindsey musí nechat převézt), platy kolegům a pracovníkům, samozřejmě pronájem haly… a to jsem jen u toho nejzákladnějšího, co mě momentálně napadá. Ceny všeho stoupají a nemyslím si, že vstupné v hodnotě jen lehce přesahující 1000 Kč je přehnanou záležitostí (a co si budeme povídat, platíme si přeci jen už i jméno Lindsey – ano, při vší úctě k ní není to hvězda takového formátu, jako jsou Coldplay nebo Lady Gaga, ale své postavení si v hudebním světě již dávno vydobyla a je jasné, že její managament si uvědomuje, že její jméno samo o sobě už je značkou). Dokážu pochopit studenty, kteří se na každou korunu nadřou horko těžko, stejně tak by ale mohla i druhá strana chápat tu, která uvedenou cenu nabízí.

Tohle celé ale samozřejmě mělo vliv i na jiné věci. Tou nejvíc do očí bijící byla atmosféra. Kdo byl na předchozích vystoupeních Lindsey v Praze, ať už v Holešovicích, Žlutých lázních nebo Karlíně, tak může říct, že se publikum dokázalo dostat do pořádného varu (a to zčásti i v přidaném koncertě v Karlíně, kam šli z velké části fanoušci, kteří si řekli „no tak když teda přidali ještě jeden termín, tak já teda půjdu“ – tedy ti ne až tolik zapálení). Pro koncert ve Vysočanech to ale bohužel neplatilo.

Parádní hala, skvělý koncert, některé komentáře ho dokonce označují i za nejlepší Lindseyin, kterého se jejich autoři účastnili (za předpokladu, že jich viděli více) – přesto bylo, nebojím se říct, mrtvo. Jediný moment, kdy se publikum probralo, bylo spuštění songu Roundtable Rival. Čím to? Lindsey odehrála spoustu rytmických skladeb, do kterých se dalo poskakovat, tleskat, prostě cokoliv jiného, než nesmyslně celý koncert držet mobil v ruce, koukat jak puk a nepřipojit se k těm několika málo lidem kolem našeho fanklubu a v přední části plochy, kteří byli ochotní se pohnout trochu víc, případně třeba i vydat nějakou tu hlásku. Na sedačkách jsme měli několik administrátorských kolegů, kteří byli schopni potvrdit, že atmosféra u přidaného koncertu v Karlíně byla lepší, než v Universu.

Samozřejmě tuto skutečnost přisuzuji i faktu, že se dalo poprvé na Lindseyině koncertě v Praze sedět. Už jen to potřebu a touhu přidat se k poskakujícímu „kotli“ ubíjí. Ale ona ani plocha (i díky možnosti sezení z půlky prázdná) nebyla schopná rozproudit se trochu víc, než jak to předvedla právě při pražské části Artemis tour. Těžko říct, v čem hledat příčinu. Možná i v tom, že přišli především ti lidé, kteří si koncert mohli dovolit a ne ti zapálenější, kteří by i dorazit chtěli, ale rozpočet či jiné okolnosti jim to nemožnily.

Ačkoliv už některé servery mluvily o vyprodaném koncertě, víme dobře, že tomu tak určitě nebylo. Neviděl bych v tom až tak úpadek zájmu o Lindsey, ačkoliv od dob, kdy ji management tak trochu odstřihl od interakce s fanoušky, aktivity fanklubů opravdu poklesly (i na našem je to vidět, ač se snažíme jak můžeme). Příčin může být víc – osobně nevím, jaký rozpočet byl pro propagaci koncertu stanoven, spousta administrátorů se ale zase shodla v tom, že reklam na předchozí koncerty bylo v ulicích určitě více (a nebo jsme na ně měli smůlu, na druhou stranu aby se na tom shodlo 15 administrátorů, to už je přeci jen trochu větší číslo).

Neberte mě špatně, není smyslem tohoto článku útočit na fanoušky, že nefandili nebo poukázat snad na to, že se koncert nepovedl. Je to z mé strany spíše projevení lítosti nad tím, že Lindsey nedostala za svou námahu a píli adekvátní reakci. Je to jeden z důvodů, u kterého si říkám, aby nebyl příčinou toho, že si při případném dalším turné Lindsey a její tým svou návštěvu Prahu rozmyslí, ačkoliv sem sama dle svých slov dojíždí velmi ráda. A jiný důvod? Přeci jen jí je 33 let, pokud pomýšlí na rodinu (a já věřím, že takové myšlenky v hlavě určitě drží), má přeci jen nejvyšší čas.

No a pokud jde o koncert jako takový? Fenomenální záležitost – ostatně jako vždy. Opět bylo znát, že se Lindsey dokáže pro své fanoušky rozdat. My, kteří jsme opět měli k dispozici své VIP vstupenky, jsme byli do haly vpouštěni již před půl pátou. Ani v tomto případě si neodpustím dvě výtky, možná lépe řečeno doporučení – přeci jen když jdu na nějaký koncert do uzavřené haly, měl bych si dopředu zjistit, jaké předměty jsou pro vpuštění akceptovatelné a které ne. Jasně, pokud narazíte na pohodového sekuriťáka, s nějakou tou drobností Vás pustit dokáže. Ale stativy? Deštníky? Velké PET lahve? Či snad dokonce konzervy s paštikou či co to bylo? Nota bene u O2 Areny, v tomto případě O2 Universa, kde kontroly probíhají podobně přísně, jako na letišti. Je spíš pak smutné poslouchat všechny okolo, jak nadávají na pořadatele a halu jako takovou, i když je v tu danou chvíli chyba především na jejich straně.

Druhá věc pak jde spíše za pořadatelem – pokud je v pokynech uvedeno, že vstup na VIP je u vchodů č.1 a 2 a mapka haly ukazuje, že vstupy 1 a 2 jsou úplně někde jinde, než kde nakonec byly, působí to trochu zmatečným dojmem (jasně, otevřeny opravdu byly dveře s čísly 1 a 2, ale mrkněte na plánek Universa a sami se podívejte, jakým směrem jsou navedeny šipky s údaji vchod č.1 a 2 🙂 ). Ale to už je spíš takový detail.

Nedostatek jsme pak zaznamenali i při kontrole vstupenek, neboť jsem na své jméno měl zakoupeny dvě vstupenky VIP, systém ale věděl jen o jedné. Slečny u odbavení ale byly skvělé a se situací si poradily, takže palec hore (zejména tmavovlasá Tereza byla i později u VIP velmi ochotná). Následoval hromadný přesun do „předsálí“, kde na nás čekalo občerstvení a hry (z občerstvení můžu jmenovat třeba brownies, sushi, olivy, několik druhů nápojů, z her jsem poznal například věž jengu apod). Fanoušci také měli možnost se vyfotografovat. Na půl šestou pak bylo naplánováno Meet & Greet. Ani to se neobešlo bez rozpaků, na druhou stranu tyto rozpaky osobně pochopit dokážu.

Kdo už se s Lindsey setkal tak ví, že nabízí možnost si s ní chvilku popovídat, udělat foto, ráda také nabízí vřelé objetí. Především toho posledního ale jakoby se část účastníků bála. Mířili k ní, ona už nastavovala náruč a … nic…. 😀 Jak ale uvádím, chápu to – pokud jde fanoušek poprvé, je nervozní, neví, co od toho čekat, jen si říkám, že je to přeci jen škoda. I kvůli ní, protože opravdu bylo znát, že je z toho sama taková všelijaká, dokud nepřišel na řadu první administrátor našeho fanklubu (Ondra Drašar), kterého už poznala a najednou se jí rozzářila očka. I sám u sebe jsem vypozoroval, že její objetí bylo přeci jen silnější a vřelejší, než dříve a že je ráda, že na svých setkáních poznává staré dobré tváře (a já konečně taky dostal možnost poděkovat jí za narozeninové přání, které mi v loňském roce k mým třicátinám natočila). Nakonec nám ochotně poskytla i společné týmové admin foto (i díky pomoci již dříve uvedené Terezy, viz úvodní foto) a mířilo se na soundcheck.

Tentokrát odpovídala na dotazy fanoušků trochu jiným způsobem než dříve. V „osudí“ měla jméno každého takového, který projevil zájem jí položit nějakou otázku. Přečetla jeho jméno (co nejlépe dovedla) a ten se zeptal na to, co ho zajímalo. Ačkoliv jsem osobně žádnou otázku položit nechtěl, přispěl jsem i já svou trochou 🙂 Nahrál mi totiž dotaz jednoho z fanoušků, který se Lindsey zeptal, jaké tradiční české jídlo jí chutná nejvíce. Lindsey na to odpověděla, že ani neví, jestli vůbec nějaké typické české jídlo měla a doplnila to otázkou druhou, jestli by si něco takového měla dát? No a já využil nenadálého ticha v obecenstvu a vykřikl „It would kill you I think“. Pobavilo to lidi v sále, samotnou Lindsey, největší srandu z toho očividně ale měl bubeník Drew. Přeci jen, když si představíte, jak vypadá běžná Lindseyina strava a proti tomu ji samotnou u talíře vepřo-knedlo-zela se šesti, tak si tak říkám, že by to opravdu nemusela rozdýchat. Zachovala ale samozřejmě humor jí vlastní a odpověděla na to „jo tak to je, vy mě chcete zabít!“.

Naše oblíbenkyně pak odpověděla na několik dalších dotazů, zahrála akustické verze Something Wild a Roundtable Rival a uchýlila se do zákulisí. Někteří z nás ještě stihli před vpuštěním divé zvěře (rozuměj zbytku fanoušků čekajících před halou) zakoupit nějaký ten merch a odložit si věci v šatně a něco málo po osmé hodině to vypuklo.

Hodina a půl báječné show plné skvělé hudby, nádherných tanečních kreací, světelných efektů, závěsné „koule“, ve které Lindsey dokázala hrát na housle i v takových výškách, až se tajil dech, výborných hudebníků Kita a Drewa a půvabných tanečníc (nevím, jak vy, ale zejména pro Jessicu mám velkou slabost 😀 ). Nechyběla ani krásná a dojemná chvíle, kdy se při hraní skladby Hallelujah rozsvítilo celé obecenstvo a myslím, že jsme zase všichni odcházeli domů plni dojmů a nadšení z toho, že jsme něco tak úžasného mohli vidět na vlastní oči. Kouzelná byla Lindsey při tom, když se snažila mluvit česky, příjemným překvapením byla i snaha o české texty a mluvu ve videích. Pokud jde o ony texty, asi každý si všiml chybek vzniklých při překladu a ano, taky se ptáme sami sebe, proč prostě někdo neřekne těm fanklubům, aby jim s tím pomohli, ale to je věc, na kterou asi nikdy odpověď nedostaneme 🙂

Jako administrátoři jsme se před halou s těmi nejlepšími fanoušky skupinově vyfotili a namířili si to do Kozlovny Na Ráně, kde jsme v uzavřené společnosti završili den tím nejlepším možným způsobem – after srazem doplněným o skvělou zábavu, jídlo, pití, no prostě o všechno, co k tomu všemu patří.

Jako fanklub si uvědomujeme, že aktivita a všechno okolo nás malinko ustaly (ačkoliv teda akce kino měla grády víc než velké 😀 ). Je to dáno několika faktory – administrátoři nám dospěli, mají své osobní a pracovní životy a času už není tolik. Někteří z nich jsou také trochu zklamaní z přístupu managementu k fanklubům, s čímž moc udělat nedokážeme. Ano, mluvili jsme na toto téma i s Lindsey a to celých 15 minut, bohužel dokud ona ve svých očích vidí vše tak, že to funguje a není s ničím žádný problém, nemá důvod cokoliv řešit a nikdo se jí opravdu nemůže moc divit.

Rád bych ale v tuto chvíli slíbil to, že se budu snažit, abychom se k některým projektům vrátili, abychom třeba vymysleli nějaké nové, rozhodně nadále budeme pořádat fanouškovská setkání a ačkoliv jsem v nedávné době měl myšlenky všelijaké, po úterním koncertu vím, že se toho hned tak vzdávat nechci. Lindsey je skvělá osobnost, u které prostě víte, že Vás nikdy nezklame. A pozoruju to i ve svém okolí – ačkoliv spousta lidí je schopná říct, že se jim Lindseyina dřívější práce líbila více, dokážou si naplno užit i takový koncert, kde odehraje především novější kousky.

Díky moc všem, kdo jste přišli a pokud se nám přeci jen ještě poštěstí Lindsey vidět, měl bych na Vás velkou prosbu – ukažte jí, že ty nejlepší fanoušky má u nás. Je škoda odcházet z jejího koncertu mimo jiné i s tím pocitem, že jsme jí nedali to, co si zaslouží!


PetrB