Když jsem byla v Keni, tak se mi moc líbilo to, jak všichni vypadali, že jsou pyšní na to, co dělají. Dělníci, kteří byli najatí v našich kempech, byli úžasní. Ať už čistili ubrusy na stolech a nebo měnili povlečení, bylo jasně vidět, že chtějí udělat to nejlepší, co umí. Vzpomínám si na jednoho chlapíka, který nám chodil číst z menu každý večer. Anglicky mluvil velmi málo a i tak se snažil pečlivě a pomalu vyslovovat každou slabiku, než došel na konec toho, co je dnes k večeři. Bylo jasné, že studoval a zkoušel si říkat to menu každý den. Pamatuji si také na takovou šťastnou holčinu, která měnila povlečení. Pozorovala jsem ji, jak pečlivě načechrávala připravené polštáře na posteli a jak se usmívala, když poodstoupila a viděla ten čistý pokoj. Vypadalo to, jako by byl každý vděčný za svou práci. Hlasitě to prospívá jejich kmenům. Jako důsledek jejich skutečné touhy dělat svou práci co nejlépe jsme v kempech, kde jsme byli, pociťovali velmi hřejivý, zvláštní pocit a já nikdy nezapomenu na ten hřejivý úsměv na tvářích těch lidí.
Tolikrát se můžeme přistihnout při tom, že děláme něco, co se od nás očekává, že budeme dělat, ale dělat to nechceme a práci považujeme za hotovou jen na základě nějaké malé činnosti. Například při práci v rychlém občerstvení je tak snadné si myslet, že na tom, co děláte, nezáleží. Ale VŽDYCKY u někoho můžeme dělat rozdíly bez ohledu na to, jakou roli hrajeme.
Před pár týdny jsem četla starou reportáž o devatenáctiletém chlapci s Downovým syndromem. Ačkoliv byla většina pracovních míst mimo jeho dosah, dostal práci jako balič v místním obchodu s potravinami. Je to docela fádní a neatraktivní práce, ale tenhle mladý muž se rozhodl, že bude tím nejlepším baličem potravin. Takže s pomoci svého otce napsal inspirující citace, vystříhnul je a vždy, když balil potraviny, dal každému zákazníkovi jednu citaci do tašky.
Byl šťastný, že může šířit radost a zákazníkům se to líbilo…líbilo se jim to tak moc, že stáli dlouhou frontu u jeho pokladny, i když u druhé žádná nebyla.
Dělal něco tak jednoduchého a jeho práce tím byla proměněna v zážitek, který inspiroval všechny kolem něj.
Mám ten příběh ráda, neboť mě přiměje přemýšlet o lidech, kteří mě ovlinili malým, za to smysluplným způsobem. Navíc mě to také přiměje ptát se sama sebe, co mám ve svě rutině udělat tak, aby to pro ostatní bylo jiné.
Tento článek přidala Lindsey na svůj web 12.8.2012.
Originální článek: zde