Rozhodla jsem se prozradit malé tajemství. Nejsem největší fanoušek posilování. Jakmile ujdu míli nebo zvednu činku, tak se okamžitě nudím. Takže, když se pustím do cvičení, obvykle si dám sluchátka do uší, zatáhnu žaluzie a tancuju po bytě. Ano… mám 5 spolubydlících, které mě mohly přistihnout, ale je to všechno v pohodě. I tak mě pořád mají rády 🙂

No, včera jsem se pokoušela o své občasné taneční cvičení a prostě jsem se do toho nemohla dostat. Takže jsem nakonec šla ven běhat. V momentě, kdy jsem dorazila k místnímu parkovišti, začalo pršet. Byla jsem zrovna v jedné z těch nálad a místo toho, abych šla domů, naklonila jsem se dozadu, vyhodila ruce a začala se pomalu otáčet. Prostě jsem se namáčela v dešti a cítila jsem se tak tak dobře. Pak jsem ztratila veškerou kontrolu a dřív, než mi to došlo, tančila jsem naplno po celém parkovišti…dobrých 20 minut. Bylo to uprostřed rána, takže si nemyslím, že to někdo viděl, ale upřímně jsem se o to nestarala. Vůbec jsem se necítila trapně, nehledala jsem žádnou pozornost, prostě jsem se cítila tak volná!

Moje motto vždycky bylo: Tancuj, jako by se nikdo nedíval. A včera jsem se toho držela.

Myslím, že si děláme přílišné starosti s tím, co si myslí ostatní. Jednou mi někdo řekl „starala by ses méně o to, co si lidé o tobě myslí, kdybys přišla na to, jak málo o tobě přemýšlí“. Velká pravda. Lidé netráví dny tím, že si myslí „člověče, Lindsey dneska na sobě měla divné oblečení“ nebo „Wow, Lindsey si včera večer na party musela přijít trapně“. Lidé se dost starají o sebe na to, aby řešili ostatní. Vždycky jsem měla pár haterů, kteří k mým videím psali, že bych už nikdy znova neměla tančit a že vypadám směšně. No, je mi líto hateři, ale miluji to, co dělám a zjistila jsem, že existuje spousta lidí, kteří v tom nacházejí stejnou radost, jako já. Jsem si jistá, že si někteří lidé mysleli, že jsem směšná, když tancuji na hudbu, kterou oni neslyšeli, ale já se cítila šťastně. Kromě toho doufám, že jsem aspoň někomu minimálně vykouzlila úsměv na tváři.

Všechny vás miluju a děkuju moc za vaši podporu!

Tento příspěvek přidala Lindsey na svůj web 20.5.2011.

Originální článek: zde