Jako šestiletá holka jsem prosila rodiče o dvě věci: Chtěla jsem hrát na housle a chtěla jsem taneční lekce. Nicméně mi při finanční snaze u nás doma, kdy i zakysaná smetana byla luxus, rodiče řekli, že si mezi tím musím vybrat jen jedno. Jak pravděpodobně tušíte, vybrala jsem si housle. Nikdy jsem neměla tu výsadu brát si taneční lekce, ale poslední dvě dekády jsem strávila elegantním točením a skákáním ke všemu a na cokoliv, co se týkalo rytmu.
Když mě letos oslovili, abych soutěžila v Dance Showdown, tak jsem nebyla nic jiného než nadšená. Myslím tím, WOW…trénoval mě profesionální choreograf a ještě jsem pak naplno měla předvést na jevišti taneční rutinu? Um…ANO!!
I když mi to všechno znělo krásně, tak to nebylo tak snadné se do toho dostat. Byla jsem na cestách a nemohla jsem být v Los Angeles dřív než jen pár dní před naším prvním tanečním vystoupením. Věděla jsem, že se svým partnerem pravděpodobně budeme ve srovnání s ostatními ve skluzu. Začala jsem svůj úsudek zpochybňovat: Proč jsem se k tomu upsala? Byla jsem vyčerpaná představeními, rozhovory a psaním hudby pro mé nové album, takže tam bylo jen málo času pro něco navíc. Co jsem si myslela??? A přesto mě ten malý hlásek z minulosti…ten, který mě neustále prosil o taneční lekce…přesvědčil, abych využila této příležitosti, která může být jen jednou za život.
Takže když jsem se konečně dostala do Los Angeles, tak jsem okamžitě přepnula na zkoušecí mód. Přijela jsem na naši první zkoušku a úplně první věc, kterou mě Anže učil, byl „děsivý zdvihák“ (ano…bylo to děsivé). Toho kluka jsem doslova právě poznala a o 5 minut později už se mnou lítal pozpátku a obracel mě ve vzduchu. Ta intimní zkušenost, kdy jste s někým, u koho nevíte, co bude, není pohodlná.
Od prvního dne jsme pracovali VELMI tvrdě. Naučili jsme se několik základů, každý jsme protančili i 7 hodin denně. Navíc jsem ještě cvičila doma. Mé tělo se cítilo jako tělo osmdesátileté ženy po doběhu maratonu, všude jsem cítila bolest a proto jsem objevila nesčetné množství svalů, o kterých jsem nevěděla, že je mám.
Dny ubíhaly. Dřív, než jsem se nadála, byl čas vystoupit a já. Jsem. Byla. Vyděšená. Tolik jsme spěchali, abychom se naučili choreografii…prostě jsem nechtěla vytuhnout! Jak jsem si stoupla na jeviště, tak se mé tělo svraštilo a mé bolavé svaly byly napnuté jako převařené steaky. Ale ve chvíli, kdy se spustila hudba, mé srdce poskočilo a já uvnitř ožila. Rozhodně jsem tam nahoře nebyla jako Beyoncé, ale i tak jsem si užívala okamžik svého života! Pracovala jsem tak tvrdě, překonala svůj strach a pracovala jsem s úžasným partnerem. Žila jsem svůj dětský sen!
Tanec skončil. Když jsme šli z podia, tak jsem se cítila absolutně nadšeně! Pak jsem hodila ruce kolem Anžeho, abych ho vítězně objala, upřímně si nevzpomínám, kdy jsem byla naposledy takhle šťastná. Hahaha ano, je to jen internetová show, ale měla jsem takovou závrať radosti, že byste si mysleli, že jsem zrovna vyhrála Grammy. Není lepší pocit, než když si stanovíte cíl a překonáte svá vlastní očekávání.
Naučila jsem se to, že nezáleží na tom, jak „velké“ nebo „malé“ naše úspěchy jsou. Pokud si stanovíme cíl, na tom cíli horlivě pracujeme a dosáhneme jej, tak si zasloužíme mít pocit, jako bychom byli na vrcholu světa.
Díky moc za mou podporu v Dance Showdown! Vy můžete za to, že si můžu plnit tolik snů a nemůžu vám za to dostatečně poděkovat. Pokud pro nás chcete hlasovat v Dance Showdown, tak to můžete udělat na www.danceon.com. Můžete hlasova 1000x denně (i když neočekávám, že to uděláte haha; i jeden hlas pomůže!) Prostě pokaždé, když budete v následujících týdnech u počítače, tak si zkuste vzpomenout na jeden hlas pro Anžeho a mě. Kdybychom to vyhráli, byla by to třešnička na dortu v už tak úžasném snu.
Ráda bych vás poprosila ještě o jednu laskavost. Chci, abyste zašli do své osobní komůrky a vytáhli sen, který se vám nevyplnil. Nehodlám se stát profesionální tanečnicí a nechci naznačovat, abyste opustili svou práci, abyste se stali profesionálním basketbalistou, kterým jste vždycky chtěli být. Co naznačuji je to, abyste znovu oživili váš sen…něco, co jste milovali nebo jste pro to měli nadšení…a něco s ním udělali. Třeba začít hrát pro zábavu basketbal v městské lize. Nebo se naučit péct pečivo, které jste vždy chtěli umět. Převezměte iniciativu; oprašte ten zaprášený sen z minulosti. Pokud tak učiníte, můžete probudit novou vášeň a nadšení pro život; nikdy nevíte, jak dlouho potrvá.
Miluju vás lidi!
Tento článek přidala Lindsey na svůj web 23.12.2013.
Originální článek: zde
Lire la traduction française ici: http://lindseystirling.ca/fr/nouvelles/il-nest-jamais-trop-tard-pour-ses-reves/